Sonata Arctica Praha 1/5/2014

3. května 2014 v 23:15 | caty. |  concert's moments.
13. prosince. To je datum, od kterého jsem se těšila na tenhle den, na den mých 18. narozenin, kdy podruhé uvidím Sonatku. Jejich vymodlený koncert v malém klubu. Ty čtyři a půl měsíce utekly nad očekávání rychle, ono tomu pomohlo i hodně různých faktorů. Každopádně 28. března vyšlo epické nové album Sonatky, Pariah's child, takže na naučení nových textů jsem měla měsíc a kousek. Hodně času a ani ho tolik nebyla třeba, protože ty texty jsem uměla po jednom víkendu, některé maximálně po týdnu. Duben utekl velice rychle a najednou byla středa večer posledního dubna a mě jako vždy když někam takle jedu, nedocházelo, že moje miláčky uvidim zítra večer!!!!! V noci jsem se asi 2812x vzbudila a vstávala jsem snad v sedm, protože jsem sakra nemohla DOSPAT A DOČKAT SE!

Chvilka ranního nestíhání, času dost, času dost a pak je najednou času málo. Po obědě jsem vyrazila směr nádraží. Venku pařák jak v létě, já samozřejmě čeká v černém plus kožená bunda a glády, no jupí :D Zpoždění kupodivu žádné nebylo a vlak jel poměrně rychle, tož jsem přijela do přestupního místa na rychlík, kde už na mě čekala kamarádka. V rychlíku bylo dusno a hlavně ta cesta absolutně neutíkala a hrozně mě nebavila. S blížící se Prahou jsem se mi začínalo dělat předkoncertně špatně :D ale stále ještě bylo mnoho hodin čekání před námi. Nad Prahou se stahovala mračna, což nám trošku zhatilo nachystané plány a musely jsme rychle přehodnotit situaci. Koupily jsme si lístky na nádru a oželily jsme návštěvu Billy. Moknout se nám nečekaně vážně nechtělo a vyndavat deštník bylo to poslední, co jsem chtěla dělat. Tak jsme svižně došli na metro na Muzeu, zde jsem měla pocit, že kdysi býval Albert a chtěla jsem si koupit jídlo tam, jenže to jsem asi něco zaspala a Albert nikde.. nedalo se nic dělat, úspěšně jsme tedy dojely na náměstí Míru. Nesnášim ty nekonečný jezdící schody tam!!!!! Chvilku před třetí jsme vylezly ven a místo činu, bylo pár metrů přes ulici, což mě velice potěšilo.

Zamířily jsme tedy po druhé straně chodníku k přechodu, abychom omrkly situaci a to jsme tak šly kolem červeného autobusu. Nejdřív mi to nedošlo, ale to byl JEJICH AUTOBUS!!!!!!!!!!! Přímo naproti Retru, how awesome is that?!!! Tak si řikam aha, to nám ale hezky začíná:D. No, to jsem vůbec nevěděla, co přijde za pár vteřin. Pokračovaly jsme tedy v cestě a najednou vidím na chodníku nějakou černě oděnou postavu s culíkem a Eliasovým vzhledem a on to ku*a byl on!!!!!!!!!!!!! Jen tak si tam vykračoval kytarista Sonatky po druhé straně ulice směrem k tomu klubu, kde večer hráli. Tak jsem se začala chovat jak debil a brutální rychlostí jsme tam přiběhly a zběsile jsme začaly tahat liháče, papíry a foťáky z tašek :D. Eliásek byl děsně milej a hodnej a iwldugqwf, máme s ním tedy fotku a podpisy, prostě whaaat? Zrovna přijedem a potkáme ho, no tomu se říká osud a hlavně umění být ve správný čas na správném místě. Ne že by mi došlo, kdo mě právě držel kolem ramen a mluvil na mě. Vůbec. Znovu podotknu, že bylo chvilička po třetí hodině a otevíralo se v sedm hodin. A i když jsme si říkaly, že tam určitě budeme první a dlouho budem čekat samy, zmýlily jsme se, protože on už tam někdo čekal!!! Docela podpásovka, ale naštěstí to byli jen tři lidi. Protože tři lidi jsou na první řadu málo, byly jsme sice rozhozený, ale ne natolik, abychom tam stály. Hned vedle totiž byla příjemná kavárnička, sedly jsme si tedy tam, samozřejmě u stolku z krásným výhledem na ulici:D. Zrovna se spustila silná bouřka, takže jsme měli fakt štěstí. A že prej budeme čekat tam. To jsme několik minut dělali, ale pak jsem skoro omdlela šokem. Na protější ulici se procházela svítivě zelená mikina a fluffy vlasy, čti TONDA!!!!!!!!! a PASÍK!!!!!!!!!! a prostě si tam kráčeli a popíjeli kafe, tak jsem fakt měla potíže to ustát, eh, usedět a skoro jsem vyběhla přes tu silnici za nima. Čekaly jsme (ano, zvládly jsme tuhle situaci a neběžely hned k nim jak nějaký paparazzi:D) jestli půjdou taky do klubu už, ale ještě nešli a zašili se na nějakej čas v autobusu. Po tomhle jsme ale už brutálně zpanikařily, chvilku jsme zkoušely ještě sedět a uklidnit se, ale moc to nešlo a radši jsme rychle zaplatily a šly si stoupnout před onen vchod.

Tady jsme čekaly asi tak tři hodiny ve stoje, na stejnym místě a nepohnuly jsme se ani o píď (ne dobře, pohnuly, třeba jsem si došla koupit tatranku:DDDD!!) Čekání nám "příjemňovaly" již zmiňovaný hrozný fangirls který taktéž stály jako jediný před náma, ale v konečnym výsledku to bylo stejně jedno:D.. ale poslouchat je bylo vážně za trest. Navíc je fakt super, když vám někdo kouří jednu cigaretu za druhou přímo do tváře, ale neexistovalo, že bych se svýho místa vzdala. Hodiny konečně utekly a někdo otevřel ty venkovní dveře a část těch lidí se uplně brutálně narvala do toho vchodíčku a proběhla rychle jako blesk dovnitř,nějakej chudák tam aji spadnul :D… k dalšímu vchodu. Ta větší část takový štěstí neměla, protože je už stačili zavřít zase venku, ale ne na dlouho. No za chviličku nás security guy teda prošacoval, naštěstí jsem mu jen ukázala a následně vyhodila flašku a do kabelky se jen zběžně mrknul, takže mě moc nezdržel a já se mohla přiřítit k dalšímu týpkovi, tentokrát k tomu, co mi dal razítko (sem chtěla pásku!!) na ruku a zčeknul lístek no a pak začal zběsilej běh do první řady, doteď nevím, jak jsem se tam dostala, každopádně BYLY JSME TAM!!!!!!!!! A přesně na mym vysněnym místě, téměř uprostřed. Ono ta první řada byla stejně jako to nejmenší podium,co jsem kdy viděla, hrozně krátká, se tam vešlo tak .. deset lidí? Ale my s kámoškou byly mezi nima,což bylo jediný, co mě zajímalo:D. Jinak celý Retro je dost pidi,ale je to tam takový komorní a ňu a hlavně to podium bylo uplně pár cenťáků PŘED NÁMA!!!!!!!!! Takže fakt mazec. Věci jsem měla hozený přímo na podiu před reprobednami… a začalo hodinový čekání. Koupila jsem si vychlazenou vodu a nějak ta hoďka uběhla. V osm přišla na řadu předkapelka z Itálie s jejich 30ti minutovým setem, Trick od treat. Vůbec jsem je neznala a hlavně jsme už chtěla Sonatku, tak jsem se jenom přemáhala, abych prostě jim neukazovala nedočkavej ksicht a tak… a snažila se vypadat nadšeněji, kvůli nim. Ani pro ně to určitě nebylo jednoduchý. Ale na konci mi dal jeden kytarista trsátko!!!! Božíííííí ani jsem to nečekala:D.

Ale dost o nich, začala se připraovat stage pro Sonatku a ač se ta zbývající půlhodina zdála nekonečná, skončila a na pódiu se KONEČNĚ objevil Tonda a hošiii!!!! Nakonec jsem neomdlela, jak jsem si myslela, ale neměla jsem k tomu zrovna daleko:D. To, co se dělo pak…. bylo NAPROSTO BOŽÍ, SNOVÝ, ÚŽASNÝ, DOKONALÝ, NEJLEPŠÍ, EPICKÝ, MŮJ SPLNĚNEJ SEN, TONDA JE BŮH, CELEJ KLUB ZPÍVAL A PROSTĚ DĚLAL VŠECHNO, CO TONDOVI VIDĚL NA OČÍCH a Tony je fakt dokonalej a kwefhz qwfewgkjfq <3<3

Nenene kousek jsem přeskočila, chyba. Jako první nám pustili intro, hlas z X marks the spot něco povídal.. a pak se rozezněly první tóny The wolves die young aaaa začal ten sen! Následovalo Losing my insanity, My Land, Cloud Factory a tyhle tři písně utekly NĚJAK ZÁHADNĚ RYCHLE a vůbec prostě…. jsem nevnímala že už sakra utekly tři songy!!!! A hlavně si moc dobře pamatuju, jak byl Tony propocenej a .. no :D prostě tam bylo vedro hrozný!!! a to byl jen začátek. Flag in the ground, místo tý jsem chtěla jinou, ale nakonec jsem ráda, že jí hráli, páč jsem měla tričko s tím cdčkem, z kterýho je. CELOU DOBU BYL TONDA NA NAŠÍ STRANĚ PÓDIA, hlavně, a byl tak nebezpečně blízko a k sežrání a aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa <3 Jinak jsem zcela v pořádku!! Jako sedmou hráli jednu z mých oblíbených z nového alba mega smutnou What did you do in the war dad? Což bylo prostě epičnost sama a mám jí i natočenou, protože awwww. Fullmoon, kterou si vždycky zazpívám ráda …a vlastně jsem se celkově snažila "zpívat" :D často, ale někdy jsem se zmohla jen na zasněný koukání, takže tak :DDD …Po ní přišla šílená X marks the spot, na kterou jsem byla dost zvědavá ale byla uaaa :D fakt šílená ale boží. Při Love to bylo uplně magický, doufám, že má někdo natočenej celej klub, minimálně naší první řadu, protože :D bych to docela chtěla vidět. My mu prostě visely!!! na rtech (ale ne,že bychom to nedělaly celou tu dobu :DDDD). Další song byl jeden z těch dlouhých a pomalých, White Pearl, Black ocean, u kterýho jsem záhadně neuměla slova, takže jsem se aspoň trochu vydejchala a jen se snažila vrýt si ten večer do paměti, jak nejvíc to jde. Protože po ní byla další z mejch fav I have a right, kterou jsem prvně viděla ve Zlíně a mohla bych jí poslouchat furt, no taky že jsem jí s nim, stejně jako celej klub, odzpívala skoro celou, jen ke konci jsem už došla s dechem a musela jsem na chvilku počkat, ale pak znova :DDD a myslim, že hlavně tenhle song má na svědomí mojí bolavou ruku, ale zase těžko říct, protože jsem jí měla ve vzduchu all the time. Nó moje milovaná Replica, kdy Tonda sedí a je zase nejrozkošnější a tak. Kingdom for a heart a Wolf and raven, další záhul docela :D… a pak by chlapci rádi odešli!!! Ale to byla velká chybka, protože jsme je velice vytrvale a nadšeně vytleskali zpátky a přišla píseň, na kterou jsem se těšila uplně nejvíc ze všech, kterou jsem měla naposlouchanou jak cyp a prostě nejlepší song a to Blood, taky jsem si jí musela natočit. A ta byla mimořádně boží a epická. ALE JAKO MIMOŘÁDNĚ!!!!! Potom San sebastian, u který jsem taky neuměla slova,ale v tom tempu, co to Tony zpívá, bych mu stejně nestačila:DDD a pak k mý veliký lítosti přišla poslední písnička večera a to Don't say a word spolu s Vodka songem. Takže brutál protože to se samozřejmě muselo zpívat a tleskat a snažit se skákat a prostě dfsflavqk. K nelibosti asi všech zúčastněných se teda hoši rozloučili :(((( a Tonda nám poslal vzdušnou pusu a to jeho nejroztomilejší objetí a <3<3<3. Tommy ještě rozdával paličky, kdy jsem skoro přišla o život, protože mě ke kraji toho podia přitlačil snad celej klub, prostě hrůza. A navíc tu paličku STEJNĚ nemám!!!!!!!!!!!! Příště teda!!! .. nicméně jsem nehodlala odejít bez ničeho, takže jsem čekala až budou sundávat setlisty ze země, ale nějaká kravka měla delší ruku než já. Díkybohu se tam povaloval ještě jeden, ten co Tony zešlapal svejma botiškama, ale stále ho byla větší ¾ takže jsem si pro něj na to podium prostě vylezla. No a pak jsme už teda pomalouuučku odešly ven..

Celou dobu Tonda s náma lozkošně komunikoval, chtěl po nás furt něco dělat, tleskat, skákat, mávat různě rukama a byl fakt miloučkej a nejlepší. Elias, Pasík, Tommy a Henrik samozřejmě taky byli velice boží a sympatičtí a zlatíčkový. Tonda taky semtam něco povídal, ale už vůbec nevim, co to bylo, protože jsem ho poslouchala, ale nerozumněla mu. Nebo jako rozumněla, ale … :D to je jedno :D Tonda. mluvil, asi tak :D :D Byl přece jen pár cm ODE MĚ!!!!!!!! A nešlo to, dívat se na nikoho jinýho, nebo fotit něco, někoho jinýho… Jsem fakt ráda, že se celej klub zapojil a bylo vidět, že Sonatu rádi vidí, těšili se na jejich show a milujou je. Určo to ocenili. Pasuju to na nejlepší koncert, na kterym jsem zatím byla, ale hlavně to už žádný nemá moc šancí překonat. Leda by mi někdy Tony třeba sáhnul na ruku:DDDDD.

Pak následovala akorát cesta metrem na vlakáč, půlnoční piknik na Hlavním nádru, osobáčkem do Benešova, zde přestup do auta kamarádky tatínka, kterej byl tak hodnej a přijel pro nás. A dovezl mě až před barák!! V po půl třetí ráno jsem celá šťastná dolezla :D do postele a snažila se usnout po tomhle božím dni.. :)

Tak zase za tři měsíce v Ostravě hoši? :) Protože jsem na Toníkovi závislá!!!!!! A musím je vidět ZNOVA, po třetí!












 


Komentáře

1 veronika veronika | Web | 9. května 2014 v 18:20 | Reagovat

aaaah, ty podpisy a palickaa. uplne mi to nastvalo, protoze jsem letos kvuli ty debilni maturite byla jen na 2 koncertech a hrozne mi to chybi:///

jinak ty papirky ve sklenici taky zni uplne skvele!!:) a do pristiho ruku budu aspon drzet palce, abyste meli taky nejaky dobry tema z ajiny;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama