Listopad 2014

Amoral, Dark Tranquillity Plzeň 19/11/2014

23. listopadu 2014 v 16:02 | caty. |  concert's moments.
Amoral jsem chtěla vidět už když tu byli před asi dvěma rokama, ale bohužel Zlín a pracovní den se navzájem vylučovalo a proto jsem se jen mohla modlit, aby si je zas některá větší kapela přizvala na svoji tour. Moje přání bylo vyslyšeno a DT oznámili Uniformity tour! Lístky jsem měla doma teprve asi měsíc před koncertem, což je zatím nejkratší doba, co jsem měla lístky předtím doma, ale who cares. Každopádně DT jsem chtěla vidět také už dávno a nevim proč jsem se k tomu nikdy nedokopala,protože po týhle akci vim,že jsem o hodně přicházela.


can someone wake me from this nightmare?

7. listopadu 2014 v 21:14 | caty. |  snippets from my life.
Dny v posledních třech týdnech jsem trávila všechny, vyjma těch o podzimních prázkách, dost podobně. A to učením, připravováním referátů/maturitních otázek do školy a řešením všech (ne)možnejch věcí ohledně maturáku. Takže to krásný počasí, určitě poslední v tomhle roce, jsem trávila doma se sešitama. Yaaaay :/. Fakt mě to naštvalo.

Ten bloody maturák je navíc už PŘÍŠTÍ TEJDEN. Neskutečný. Kdybych měla naprosto jiný složený třídy, tak by to asi nemusela bejt taková katastrofa, ale nemám. Takže bude. S mojí třídou končim, jakmile ten maturák bude over, protože ... je to nad moje síly. (ne že doteď bych se přetrhla s aktivitou)

O těch podzimkách jsem měla uplně jiný plány, ale známe jak to s plánováním dopadá. Takže přijely moje sestřenice a teta z Moravy,v sobotu jsem za nima jela do Prahy a měla jsem tam čas asi tři hodiny, kterej jsem strávila klasicky v obchodech, ale koupila jsem si jen horkou čekuládu a tričko. No a pak jsem ještě jela pryč v pondělí, kdy jsme s nima navšítivili nedaleký město a zašli tam na oběd do řecký restaurace, DO KTERÝ UŽ V ŽIVOTĚ NEVKROČIM. Jinak zbytek podzimek věnovanej škole.

Z knížek co jsem si pujčila minule, jsem nepřečetla skoro nic,protože mě to jednoduše nebavilo. Ale teď čtu 'Není co závidět' o životě v Severní Koreji a i když je to pro mě těžký číst a pochopit,nemůžu se od tý knížky odtrhnout.

Je to smutný ( a tohle slovo používám častěji, než je zdrávo), ale za celý ty tři tejdny se nic jinýho, co by stálo za zmínku, jednoduše nestalo. Nemám čas skoro na nic, relaxuju jedině u seriálů, dospávám ve vlaku. A vim, že tohle ještě nic neni, že bude mnohem mnohem hůř. Ale jak to mám sakra zvládnout? Musim vymyslet nějakej způsob.