we try to catch up with the world but we're so far out of reach.

2. února 2015 v 21:47 | caty. |  thoughts & shouts.
Znáte to, když máte v životě dělat nějaký důležitý rozhodnutí a místo toho řešíte největší kraviny světa, u kterejch máte pocit, že když by se nevyřešily, tak další den umřete? (což samozřejmě je naprostej nesmysl, jako)... Takže místo onoho podstatnýho rozhodování přemejšlim o tom, jestli si objednat meduňkovou nebo levadulovou květinovou vodu PROTOŽE TO JE STRAŠNĚ DŮLEŽITÝ ROZHODNUTÍ! Ehm. Například.
Jinak mi přijde nejlepší poslední dny ležet doma v posteli zachumlaná do peřin (the best feeling ever!) a dívat se na nějakej film (přijímám tipy) či zamilovaným pohledem na Adama a snít o tom,jak sem přijede (ano pouze snít, protože buďme realisti, když ani s TDG sem nepřijel, šance že přijede sám jsou nulový.... nenenene NECHCI TO PŘIJMOUT!!!!:'( třeba se stane zázrak). Ve škole jsem dneska nebyla..ani zejtra nepůjdu. Ve středu jo. A pak zas ne. A je mi to NAPROSTO ukradený. Netrápí mě, co se v tý škole dělo a co bych si měla doplnit. Stejně tak jak je mi ukradený to, že za pár měsíců maturuju a já neumim lautr nic, žádný testy k přijímačkám si nedělám a vůbec se cítim spíš tak jako "eeeeh" a do ničeho se mi prostě nechce. Asi tim začátkem roku=> Výmluvy forever.
Nebo třeba plánuju co budu dělat v létě a když JÁ plánuju, tak to je jedině ve velkym a přemejšlim tolik dopředu, že jsem akorát tak na dobrý cestě, bejt opravdu hodně zklamaná.
* * *

 


Komentáře

1 S. S. | Web | 2. února 2015 v 21:58 | Reagovat

Naprosto tyhle stavy znám. 99% svého času řešim, jak to říct slušně, blbiny, no. Nevim jestli je fajn, když si to člověk uvědomuje, nebo ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama