5/12.

29. května 2015 v 19:12 | caty. |  snippets from my life.
My life is a fu*king mess right now.





My life is a fu*king mess right now.
Nicméně, k tomu se dostanu. Pěkně od začátku...
Naposledy jsem psala, že jsem napsala praktickou a bylo přede mnou předávání vysvědčení, svaťák, tablo apod. Po onom výzu jsme šly s kamarádkama na odměnu za ten poslední středoškolskej rok a prostě NO MORE MATH. O svaťáku jsem se samozřejmě nic neučila, v pátek před státníma maturitama jsem oslavila své 19. narozeniny a hlavně!! začalo mistrovství světa v hokeji v Praze a Ostravě. Prostě U NÁS! Dvoutýdenní hokejový svátek. Víkend - nakonec teda jsem si sem tam něco prolistovala, aby se neřeklo, že se na ty písemný vůbec nepřipravuju. Ale dobře, v pondělí mě začala 2/3 maturit a to písemný státní maturity. Pondělní sloh z ájiny byl silná pohoda, psala se charakteristika takže Adam byl jasnou volbou. Taky jsem dostala krásnejch 100%. Úterý patřilo češtině, aneb meme didaktický test, na kterej se asi bude docela dlohuo vzpomínat. A mě teda Jidáš zdradil!! Protože kvůli němu mi utekla jednička (ofc, že to bylo kvůli němu a ne žádný jiný otázce, na někoho se to svalit musí, no ne.) Ve výsledku teda z DT dvojka o dva body. Slohová práce taky i přes mé velké obavy v pořádku, pustila jsem se do osvědčený zprávy, kde se nedalo nic zkazit a 90%. A DT z ájiny pakárna, 95%. Následující dny jsem poněkud prozewlila a poctivě sledovala hokej, což si zpětně poměrně vyčítám, asi mi v tý době nedocházelo, co se na mě valí. Nědělní zápas s Německem o postup do čtvrtfinále jsem sledovala v pražský fanzóně u O2 arény, protože jsem si moc přála jet do Prahy a zažít tu neopakovatelnou atmosféru, kdy téměř celý národ žije hokeje a skanduje "Jarda Jágr" apod. A ano, bylo to boží a nezapomenutelný. Škoda, že to nebylo přímo v aréně, ale chudý studenti maj holt smůlu. Týden od 11. jsem strávila s kamarádkou u mojí babičky, protože byl už nejvyšší čas pustit se do učení účetnictví a to ve velkém. Sestavily jsme si plán a vcelku ho i dodržovaly, ale bylo to náročný. Obzvlášť pro mě, protože já absolutně nebyla zvyklá se učit třeba 8 hodin denně, tak jak jsme to prováděly. Ale odmaturovat jsem chtěla, proto jsem musela svojí obří nechuť každý ráno překonávat a ponořit se do toho. Samozřejmě moc děkuji panu Štohlovi, který napsal Maturitní okruhy z účetnictví, protože ta jeho rádoby učebnice se hodí maximálně tak na podpal. Tolik nervů mě to stálo. Přepisovat učebnici jsme skoro musely. Přišel pátek a musely jsme jet znova do školy, tentokrát na poslední zvonění, udělat "občerstvení" pro učitele a pasovat třeťáky na mazáky. Celej den mi bylo pěkně špatně, protože byl přede mnou přijímačkový víkend v Olomouci, všechny ty "pochoutky" a "zápašný" věci everywhere tomu zrovna dvakrát nepomáhaly a prostě už tehdy se začalo projevovat trošku to, co se pak dokonalo později. V sobotu tedy směr Olomouc, ale Český dráhy se nezapomněly vyznamenat a proto jsem přijela o celou hodinu déle. Ubytování jsem měla zajištěno u sestry na koleji, kde díkybohu skoro nikdo nebyl a byly tam pohodlný postele. Chvíli sem si odpočinula a najedla se, a šly jsme nakoupit do Lidlu a potom byl čas na rychlokurz filozofie, což mi ale, jak se další den ukázalo, naprosto k ničemu nebylo. Ale což, alespoň mám lehce větší přehled. Neděle byl den D a ve tři cca jsem vkročila do FF UPOLu a šla si napsat SPF. Málo času, nic jsem skoro nevěděla, tak polovinu jsem natipovala a pocit jsme z toho měla prostě hroznej (oprávněně). Zašli jsme teda do Šantovky koupit nějaký jídlo, zmrzlinu (super nápad, bylo asi -100) a domů, kdy už jsem se zas musela chystat domů. Abych měla velkou radost, pondělní odjezd se opět o hodinu posunul, protože Český dráhy mě milujou. Počínaje tímto dnem jsem se znovu ponořila do učení, předevšim ekonomiky a účetnictví. Tak tomu bylo celej tejden, akorát v pátek přijeli zase všichni domů, takže doba, kdy jsem měla celý dny byt jen pro sebe byly ty tam. Najednou bylo pondělí a já se táhla na pět minut do školy kvůli oficiálnímu zahájení školních maturit. Úterý pro měl byl zlomovým dnem, protože jsem byla totálně ale TOTÁLNĚ v háji. Prostě krize, jakou jsem ještě nikdy nezažila a nedalo se tomu nijak ubránit. Takle špatně mi snad nikdy nebylo. Bála jsem se, jestli vůbec další den do tý školy zvládnu jít. Sílou vůle (a proto, že mě tam táta dovezl) jsem to nějak zvládla a ještě větší silou vůle jsem přežila celý dopoledne a měla tak neskutečný štěstí na otázky, že ještě dlouho dobu za ně nepřestanu děkovat. Ani nevim jak, ale i 3/3 maturit jsem udělala a MÁM STŘEDOŠKOLSKÝ VZDĚLÁNÍ!!! So happy. Zašli jsem s tátou na oběd, což byl poměrně velikej risk, vzhledem k tomu, že jsem den a půl nic nejedla a najednou jsem si objednala pizzu. Mojí radost z udělaný maturity mi stejný den zkazilo nepřijetí na můj vymodlenej obor a ani na záchytnej, ale ten den jsem to prostě neřešila, dneska si myslim, že za to mohl ten adrenalin ještě z poledne. No. Čtvrtek se mi bude těžce popisovat, asi to dělat nebudu. Kvůli tomu jsem napsala ten "nadpis". Prostě... fucked up. Všecko, uplně veškerej stres z celýho měsíce, ze středy, z toho že se mi zbortily plány na mě dolehly a nedokázala jsem s tim bojovat, netušila sem co se mnou je, dokázala sem akorát brečet a ztěží vypít nějaký čaje. Mamka měla velkou práci s tim nějak mě utěšit. doporučit mi, jak se s tim vypořádat, ale zatim se tomu nedokážu postavit a její rady aplikovat. Tak mě naši dovezli k doktorce, co zná celou rodinu a mohla mi s tim trochu pomoct, ale když už, tak už všecko, a místo ní tam byl na záskok její syn. Absolutně nepochopil, co mu tam řikam. A ty jeho trapný dvě pilulky mi fakt asi nepomůžou. Jednu jsem si vzala a akorát sem musela jít okamžitě do postele, protože mě to skoro položilo. Večer jsem se strašně překonala a šla s mamkou ven, ale bylo to prostě vyčerpávající as hell a bylo mi pak stejně špatně. Navečer to bylo tak o 0,000000000000001% lepší. Dneska ráno se to celý vrátilo, takže tentokrát byl postup jinej a to, další doktor, tentokrát ale ne praktickej. Odešla jsem s dvěma krabičkama léků...
Moje momentální situace nevypadá vůbec dobře. Nedokážu přemejšlet, jak budu pokračovat dál. Uvažuju, že na workcamp nepojedu-nezvládla bych ho. Akorát propadne vstupní poplatek, ale obávam se, že s timhle jsem nic dělat nemohla. Prostě to přišlo. Navíc řeknu eště jedno, je to v rodině. Jednou se to nejspíš u někoho projevit muselo, no, tak jsem to já.
Včera jsem měla dělat obsluhu u maturit plus bylo ofi ukočení, teďka jsou všichni na pomaturitnim večírku. Oh well.
I just have no dea at all, what to do next.
 


Komentáře

1 veronika veronika | Web | 21. června 2015 v 10:57 | Reagovat

dekuju za komentar. udelalo mi radost, ze si jeste nekdo pamatuje muj blog:D
uplne te chapu. vloni jsem resila neco podobnyho. ale ted uz fakt vim, ze lepsi, nez se stresovat, je zastavit a aspon na chvilku to prestat uplne resit. i kdyby jsi si mela dat rok pauzu (coz mimochodem neni vubec spatna vec), treba chodit do jazykovky, mit brigadu nebo whatever a potom jit na vysokou, tak to neni takovej stres jako ted. cerstve po maturite, kdyz porad nevis, kde ti hlava stoji a jeste resit vejsky je strasne na palici. :)

mimochodem. byla jsi na MS? ja tam pracovala v O2. :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama