Apocalyptica Praha 10/10/2015

15. října 2015 v 18:33 | caty. |  concert's moments.
První koncert letošního roku- a asi i poslední. Apocalypticu jsem viděla jednou na festivale, ale modlila jsem se za samostatnej koncert, protože, jak je dobře známo, těm se nevyrovná vůbec nic. Jelikož vydávali (a nyní již vydali) nové cd, tak moje tužby byly vyslyšeny a byla oznámena evropská tour. Původní datum bylo 10. 4. 2015 a bylo to oznámeno někdy na přelomu srpna/září 2015 a já měla zálusk na VIP lístky a v onen čas jsem si na ně musela nějak vydělat, tak jsem jejich nákup odložila - což se mi později nevyplatilo. Někdy ke konci září bylo k mému OBROVSKÉMU nadšení oznámeno, že EU tour je odložena o půl roku, protože chlapci poněkud nestíhali. Takže jsem čekala celý neskutečně dlouhý rok než konečně přišla sobota 10. 10. a my mohly jet do Prahy. Že se za ten rok stalo obrovské množství věcí, není třeba zmiňovat, VIP lístek jsem si koupit nestihla a na koncert jsem jela s kufrem a věcmi na kolej. Přespávali jsme u kamarádky kamaráda na bytě a v neděli jsme odtud už odjížděla na kolej. Což pro mě bylo něco novýho, protože dřív jsem byla zvyklá jezdit hezky domů po koncertě a ne čelit novému vysokoškolskému týdnu. Takže v tomhle ohledu to bylo poněkud náročnější, než předchozí koncerty.



No, koncertní euforie tentokrát taky nebyla tak znatelná, jako dřív, asi se toho prostě moc změnilo, ale to určitě nechci tvrdit, že jsem se netěšila obřím způsobem. Na místo konání, což bylo Forum Karlín, jsme snad poprvý v životě dorazily až po otevření dveří, které se otevíraly v 19.00 a my jestli tam přišly v 19.20? Protože- do Prahy jsem přijela v půl páté, asi čtyřicet minut jsme jeli na byt, tam jsme se převlíkly apod. a v šest jsme vyrazily zpět, ale samozřejmě jsme uplně nevěděly, kam vůbec máme jít, takže jsme následovaly klasicky metalisty a díkybohu jsme tam dorazily. Vevnitř už se to proto hemžilo lidmi, ale díky známýmu jsme se dostaly asi do třetí řady, takže vcelku spokojenost. První řada nám po dlouhé době prostě nebyla souzena. Tím, že jsme přišly později, jsme moc dlouho nečekaly a za chvilku začala hrát předkapela - australští Tracker. Já osobně předkapely nikdy příliš nevnímám a ani tentokrát to nebylo výjimkou. A ani jsem o nich nikdy předtím neslyšela. Ale nijak mi jejich hudba nevadila, akorát jejich kytarista to až příliš přeháněl s rádoby "guitar moves", z čehož jsme s kámoškou měly celej jejich set lehčí záchvat smíchu.


Pak chvilku úprava stage a v devět přišel čas na Apocalyptičku!!! Musim asi ještě říct, že pro mě jsou něco jako "kamarádi" nebo "známý", prostě .. můj vztah k nim je strašně vřelej a už léta sleduju většinu všeho, co postují na YT, instagramu, rozhovory apod. Jednoduše, patří mezi mojí top 3 a jejich přístup, osobnosti, nasazení.... se mi hrozně líbí a zamlouvá. Proto v momentě, kdy přišli na stage, jsem měla pocit, že - jednak - jsem where I belong - a jednak, že...ok, to nedokážu popsat slovy. Fakt jsem je ráda zase viděla. Setlist byl poměrně rozmanitej, tak polovina složená z jejich starší tvorby a druhá z nového alba. Za víceméně každou písničkou byla promítána za nimi na plátně nějaká doplňková animace, což bylo prostě super a vždy to sedělo k dynamice té určité písničky. V letošním roce přibrali do kapely zpěváka, Frankie Pereze, na jehož hlas jsem si musela hodně dlouhou dobu zvykat, nejdřív se mi vůbec nelíbil, a pak už jsem ho teda naposlouchala, ale asi bych ho samostatně neposlouchala. Dočkali jsme se epického sóla od Perttuho :333 a Mikka na bubny. Asi takovým vrcholem bylo, když Perttu začal hrát na cello českou hymnu a začali promítat českou vlajku!!!! Bylo to nesmírně epický, protože celej sál začal zpívat slova a bylo to fakt úžasný. Ono to bylo celý úžasný the whole time, ale tohle...to ještě povýšilo o stupínek výš. Celkově byli lidi super, bylo podle všeho vyprodáno, takže 3000 nadšených Apocalyptica fanoušků a proto u písniček jako Bittersweet <3, Seek and destroy a tuším One, tak lehce zpívali a dotvářeli tak ještě dokonalejší atmosféru.



Eicca je prostě nesmírnej sympaťák a způsob jakým komunikuje s publikem je tak nenucenej a je vidět, že to dělá rád. A že mají rádi Prahu :D. Jako, všichni členové vypadali velice potěšeně s takovým zájmem a aktivity z naší strany. Teď se budu chvíli věnovat opěvování Perrtuho :DD. Já ho prostě zbožňuju. Zaprvý je nejmladší, je vtipnej, je takovej...jinej v tom nejlepším slova smyslu, je to naprostý zlatíčko a má nejrozkošnější přízvuk. Za koncert se dvakrát převlíknul, a když se nakonec rozhodl, že bude hrát bez trička, tak jsme to s P. skoro neustály. Perfection :3. Všechno bylo tak profesionální, nenucený, milý, příjemný, kůl, pěkně to na sebe navazovalo, zvuk cell je pro mě téměř andělskou hudbou a stát pár metrů od těchto mistrů, to podle mě musí zažít každej fanoušek pravý hudby. Díky nim vypadalo, že cello váží tak jedno kilo a že hrát na něj je největší hračka. Uuuu nemám dostatek superlativ k tomu, abych to dostatečně popsala. Z písniček, který patří k mym nejoblíbenějším, jsem se dočkala I'm not Jesus, I'm not strong enough a "mojí" I don't care. Všechno jsme odzpívaly s nima, akorát mě totálně naštvalo, že milý Frankie nezpíval POŘÁDNĚ. Frázování a tak totálně odfláknul, takže například u I don't care, kde znám každej tón a každý písmeno, jsem vyloženě trpěla, jelikož od Adama jsem zvyklá, že je každý slovo dozpívaný do konce a že to prostě SEDÍ. Tady tomu teda uplně nebylo, proto mě to lehce rozčílilo. Jsem ráda, že ji zahráli ( NEJVÍC!! jinak bych odmítala odejít), ale mohl se teda mnooohem více snažit. A to samé platí i u těch dvou zmiňovaných. Ale jinak spokojenost a pocit, kdy stojim blízko repráků a ta hudba mě uplně pohlcuje, ten je jeden z mejch nejoblíbenějších :3.


Paličku nemám, protože!!! jí podal!! nějaký holce v první řadě, odkdy se paličky nehází?!! No a to samý se setlistem, takže tentokrát bez úlovků :((. Po skončení jsme čekaly poměrně dlouho, než se ta masa lidí dostala ven, protože to bylo docela brutální. Ugggh. I přes nesmírnou zimu jsme se rozhodly, že zkusíme na hochy počkat, ale po hodině a půl jsme to vzdaly, ta zima se už nedala dále snášet a navíc jsme měly hlad a žízeň (vyhodili nám securiťáci naše draze koupené nové vody!!!). Pak jsem na fb viděla, že někdy nakonec vyšli, ale bohužel /:D ale jen pro tentokrát/ nejsme Pražáci a P. jela v půl osmý domů a už tak bylo půl jedný. A že teda půjdeme na metro. Ohh yeah, nikdo nám nepřipomněl, že metro po půlnoci nejezdí a poslední metro nám už samozřejmě ujelo, v momentě kdy jsme vešly dovnitř, jsem si ještě kupovala kakao v automatu a sjely jsme dolů po schodech, kdy nám ta ženská, co tam zavírala, oznámila, že už se metro zavírá a že máme odejít zase ven. Pokoušel se o nás infarkt. Byly jsme někde v háji a ani jedna z nás se opravdu v noční dopravě Prahy nevyznala. Naštěstí! jsme asi působily hodně přepadle a nejhodnější metroženská nám našla přesně jakýma busama máme jet, abychom se dostali "domů" a ještě nám to napsala na papírek. Šly jsme teda najít onen první autobus, kterej naštěstí jel a řikaly jsme si, oook, teď jen přestoupíme a naše noční cestování po Praze bude u konce. Což byl zase jednou omyl, ano, vystoupily jsme, ale už jsme zase nevěděly, kam jít a kde vůbec hledat zastávku toho druhýho autobusu. Nemusim připomínat, že jsme byly v naprosto neznámé části Prahy, byla asi jedna hodina v noci, KOSA a my u sebe neměly ani tu blbou vodu. Šly jsme k nějaké zastávce, kde stálo pár lidí a že se zeptáme, heh, byly tam dvě pani, ty vůbec netušily a tu stanici, kam jsme potřebovaly jet, v životě neslyšely. Pak tam byli dva týpci, co jen tak cestovali v noci Prahou a taky se poněkud ztratili, ale humor jim zůstal a dali nám Kofilu :D. V té chvíli jsme se už dostaly do onoho známého stavu naprosté beznaděje, kdy se všemu jen smějete a vůbec netušíte, kde jste, ani co děláte. Tak jsme tam chvíli postávaly a pak nám ty ženský řekly, že dole jsou ještě nějaký zastávky, tak že to máme zkusit tam. No, klasicky, jsme tam nic nenašly a vrátily se zpátky :D. To ale projel kolem ten autobus, kterym jsme měly doporučeno jet, takže nastal zběsilej úprk zase zpátky na ty zastávky, kde jsme asi před pěti minutama byly a že ten bus doběhneme. Samozřejmě, že jsme se hnaly uplně zbytečně, protože ten autobus zastavil na nějakym parkovišti asi na 15 minut a jak nám řidič dědek oznámil - musíte děvčátka počkat, až přijedu na určené nástupiště. Hmm, takže jsme čekali v naprosto úžasné společnosti tentokrát už KONEČNĚ na správném nástupišti. Pochybná společnost se skládala z našich milých spoluobčanů, partičky dle mého mírně zdrogovaných kamarádů, kde byly nejrůznější typy - holka s zelenými silonkami a ladícimi vlasy, hoch s obřím cylindrem, preppy style hoch, asi trans hoch s růžovou megaparukou a ještě jeden týpek, kterej mi ale v paměti neutkvěl. Každopádně vedli velice zajímavou diskuzi a my tam čekaly a poslouchaly spolu s nima (jako, ne že bysme se bavili, ale jaksi jsme neměly na výběr) BMTH. Why not. Následovalo asi 30 minut v autobuse jedoucím v mega tmě a sto miliony zastávkami. ANO, naše byla ta poslední. Pak jsme se teda dobelhaly k vratům, kterými se vstupovalo do těch bytů a čekaly asi 28427589 minut, než přišel ten kamarád otevřít, to každá uplynulá minuta nám přišla, že nás přibližuje k smrti zimou a hladem. Takže náš koncertní zážitek končil tím, že jsme asi ve dvě hodiny jedly z jednoho pekáče lasagne. Aneb proč veškeré naše akce jsou naprosto jedinečné a nepředvídatelné? Btw. poprvý na koncertě bez glád a světě div se, nohy mám celý! A fotky tentokrát jen decentně z mobilu, s foťákem by mě nepustili..



Overall jsem nesmírně ráda, že jsem překonala všechny své pochybnosti a šla, protože to byl jeden z nejlepších večerů/nocí letoška <3.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama