my aussie boy.

20. května 2017 v 11:38 | caty. |  thoughts & shouts.

Část jedna: seznámení
Psal se rok 2014 a právě probíhal parný srpen a já nudíc se, projížděla můj oblíbený tumblr. Při jeho prohlížení jsem narazila na stránku, kde byly inzeráty lidí ze všech koutů světa, kteří hledali penpals aneb kamarády na dopisování. Pro milovníka dopisů, kterým jsem, to byl doslova ráj. Ale jelikož jsem asi ten nejvybíravější člověk na světě, nikdo mi do oka nepadl a proto jsem dospěla k názoru, že nejlepší bude vložit tam inzerát svůj. Moc velká očekávání jsem neměla. Asi v půlce srpna mě čekalo v emailové schránce překvapení v podobě nového emailu až z daleké Austrálie. Austrálií jsem docela posedlá, takže mě to silně potěšilo. Psal mi metalista jménem B. Na přiloženou fotografii jsem reagovala slovy "má milej pohled". Ach, kdybys tak věděla! A jestli ho neshledávám příliš starým (v té době mě bylo 18 a jemu 24), rád by si se mnou začal dopisovat. A já si řekla, proč ne!


Část druhá: dopisování
Začali jsme se skrze dopisy, které byly opravdu mnohastránkové, postupně seznamovat. Brzy se k tomu přidaly i emaily. V jednom z dopisů mi prozradil, že se chystá vyrazit do Evropy na několikatýdenní pobyt, zahrnující i Českou republiku a že by mě rád viděl naživo. Já bláhová jsem mu psala spoustu nedůležitých nesmyslů s pocitem, že je to vlastně jedno, co mu píšu, jelikož žije přece na druhym konci světa. Očividně omyl.
Někdy mu trvalo na můj vkus dlouho, než odepsal, ale odpovědi vždy stály za to. Někdy na jaře, před maturitou nastala zrovna jedna taková pauza, trvající dlouhé tři měsíce a ačkoliv mi všichni radili, ať se na něj vykašlu, ve mně stále doutnal plamínek naděje. ( Poprvé.) Čekání se vyplatilo a den před maturitou mi přišel email, že cesta do Evropy stále platí. Jak jsem se asi tak mohla pokračovat v učení?! Nicméně, maturitu jsem dala, ale protože jsem se nedostala na vysokou a vše tedy rozhodně nešlo podle plánu, na setkání jsem zrovna dvakrát nemyslela. Protože jsem nějakou dobu neodpovídala, B. začal mít pocit, že se s ním potkávat nechci a vyhledal si mě na facebooku, aby zjistil, jaká je situace. Dohodli jsme se na dopisové/emailové pauze a pokračovali v konverzaci na facebooku.

Část třetí: osobní setkání a zlom
Blížil se první termín našeho setkání a já byla nervózní pomalu jak před maturitou. Proč? Už tehdy mi na něm záleželo víc, než pravděpodobně mělo. A i proto jsem setkání v den konání zrušila. Domluvili jsme tedy termín druhý, těsně před jeho odletem domů. Nervozita byla stále stejná, avšak tentokrát jsem se s obavami, aby to nebyl uplnej suchar nebo nějakej starej děděk, co si na někoho hraje a podporou sestry, dostavila na místo činu, a to vlakové nádraží v Táboře.
Následující dvě hodiny patřily k pravděpodobně k těm nejlepším, které jsem za celé to dlouhé temné léto prožila. Předčil veškerá očekávání, která jsem od něho měla a myslela jsem si, že to proběhlo extrémně dobře. Potom jsme si několik dní psali a pak z ničeho nic, na začátku srpna, se B. uprostřed konverzace odmlčel. Ne na měsíc, ne na dva, dokonce ani ne na půl roku, ale na dlouhých 11 měsíců. Co bylo platné, že jsem mu psala, jestli se mu něco nestalo. Že jsem mu poslala dva pohledy. Že jsem na něj každý den myslela a přemýšlela, co jsem udělala špatně. Vymyslela jsem úplné detektivní příběhy o tom, proč mi neodepsal. Tak šílené konspirační teorie, že by vydaly na knihu (a nejen jednu). Nehodlala jsem se ale jen tak vzdát naděje, že se mi znovu ozve. (Podruhé.) Postupem času jsem si začala uvědomovat, že bych ho asi měla prostě pustit k vodě a přestat na něj myslet. Ne, že by to bylo tak jednoduché.

Část čtvrtá: začátek něčeho víc, než jen přátelství
Psal se rok 2016 a právě probíhal parný červenec, já si v klidu surfovala doma na internetu na mobilu, nicnetušíc, že se o mě v následující minutě bude pokoušet infarkt. Objevila se mi totiž na ploše ikonka Messengeru a nová zpráva od koho? Správně. Od toho idiota, kterýmu jsem za tu šílenou dobu stihla nadávat tolika sprostými jmény, že by to ani po desáté v televizi nemohli odvysílat. Jenže to, co mi napsal, nešlo nechat bez odpovědi. Ono když vám někdo napíše, že se beznadějně utápí v depresi a že neví, komu jinýmu by se ozval, nechali byste ho napospas jeho vlastnímu osudu? Ačkoliv jsem na něho byla nesmírně naštvaná, nechat tu zprávu bez odpovědi a nepokusit se mu jakkoliv pomoct, jsem prostě nedokázala. Pomalu jsme začali rozebírat naše životy a najíždět do starých kolejí, zezačátku s intervalem odpovědi jednoho týdne a rozsahem zpráv několik odstavců. Potom jsme si začali psát častěji a častěji, až se z toho staly denní konverzace. Kdysi minulý rok mi bylo od něho nabídnuto, že bychom mohli skypovat, kdybych chtěla, já tuhle myšlenku přivedla opět k životu a v říjnu jsme poprvé skypovali. Netrvalo dlouho a v průběhu listopadu se k denním konverzacím přidaly i denní skype hovory, které se stávaly stále delšími (rekord je 5 hodin) a stále těžšími ukončit. Řešili jsme všecko od oblíbeného sendviče po největší obavy, co v životě máme. Vytvořili jsme si takový zvyk, kdy jsme hráli každý den online kulečník a postupně se k tomu přidávaly další a další hry, momentálně se tento "rituál" stále drží a počet her, z kterých každý den vybíráme je kolem 13ti. Začali jsme se společně (díky Skypu) dívat na filmy a postupně seriály, ačkoliv…jsme oba přiznali, že víc než na daný film se díváme na sebe. Procházela jsem si poměrně složitým životním obdobím a jedinej člověk, s kterým jsem to dokázala více do hloubky řešit, byl B. Nikdo se mi nesnažil tak urputně pomoct jako on a od nikoho jiného slova podpory neměly takový význam jako od něho. Vytvořili jsme si takový zvláštní vztah, kdy jsme rozhodně nebyli jen kamarádi (protože jakej kamarád vám řekne "you still look gorgeous even when you're sleepy anebo vám neustále opakuje, jak "cute" jste a taky, s kamarády nehledáte činnosti co dělat po Skypu v listu "activities for long distance relationship" ), ale ani jsme spolu nechodili. Celý tý konverzaci "co teda jsme" jsme se úspěšně vyhýbali.

Část pátá: začátek LDR
Tohle nevědomé sladké období trvalo do 17.listopadu. Některý z předchozích dnů jsem totiž byla na brigádě, na úklidu u nejmenovaného týpka. Celá ta návštěva byla pofiderní, víckrát jsem tam nešla, ptal se na spoustu podivných otázek a mezi tázanými otázkami padla i ta, zda mám přítele. Odpověď "ne" mi z nějakého záhadného důvodu nešla vyslovit a já tak poprvé řekla, že ano. A právě 17. listopadu jsme se nějak dostali k otázce "Is that what I am to you, a friend?". Odpovědi "ne" jsem se nedočkala, a tak jsem mu řekla o konverzaci s onem týpkem, kde jsem ho označila bez jeho vědomí za boyfrienda. On mi ale řekl (díkybohu), že mě bere taky jako přítelkyni a … tak nějak bylo dohodnuto. Že teda budem boyfriend a girlfriend. Změnila jsem si status na facebooku (:D) a bylo to. Všechno předchozí odpuštěno. Založili jsme si mimo jiné soukromý youtube kanál, kde jsme po určitou dobu poctivě nahrávali jeden pro druhého videa, což byl fajn nápad, ačkoliv udržovat ho, už tak lehké nebylo a proto teď poněkud stagnuje.

Část šestá: jak je to teď
Snažíme se alespoň 4x do týdne Skypovat, i kdyby to mělo být jenom na 15 minut (což ale nikdy není). Hledat každý den témata je občas docela oříšek, vzhledem k tomu, že jsme oba introverti a někdy se prostě a jednoduše nic zajímavýho neděje ani na jednom konci světa, ale snažíme se. Odpočítávám dny do srpna, kdy by měl B. přiletět. Pokud si to z nějakého důvodu nerozmyslí, ale i pro tuhle možnost mám už vymyšlené řešení :D. Já mám v plánu našetřit si na letenku a výhledově příští rok letět do Austrálie (pokud se něco nezmění).

Na závěr bych asi řekla, že základem vztahu na dálku je určitě důvěra a ta musí být prostě 100%, bez ní to nejde, protože jakmile by byl jeden paranoidní a podezříval toho druhého z kdejakých činností, asi by to zrovna dvakrát nešlo. A potom na obou stranách stejně velká chuť, aby to fungovalo. Je to těžký, nebudu lhát, protože nejblíže tomu, abyste se toho druhého dotkli, jsou sny…Ale pamatujte, když narazíte na někoho, koho jste hledali x let, nějakých 15 000 kilometrů vás jednoduše nezastaví. Koneckonců:

 


Komentáře

1 Beornottobe Beornottobe | 20. května 2017 v 11:46 | Reagovat

Vy jste cute :-D Přeju ti to, sis! Ať vám vyjde i to srpnový setkání :-)

2 outcry outcry | Web | 20. května 2017 v 12:20 | Reagovat

To je fakt krásný ♥... Moc bych vám přála, abyste se spolu dali dohromady. On by se sem vlastně mohl už odstěhovat, ne? Nebo studuje? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama