Červen 2017

Passanger 2/10/2016

25. června 2017 v 13:40 | caty. |  concert's moments.
Když jdete na koncert bez jakéhokoliv očekávání jen jako doprovod mamky a on vám připomene, proč vlastně na koncerty tak rádi chodíte. To se povedlo Passangerovi, jeho předskokanu Gregory Alanovi Isakovovi a v neposlední řadě vyprodané Lucerně.


Apocalyptica 11/2/2017

25. června 2017 v 13:38 | caty. |  concert's moments.
20 years playing Metallica by four cellos.
Sobotní zimní večer, kámoška, Perttu <3, první řada a fotograf co si vás vyfotí, protože jako jedni z mála ve vyprodaném Karlíně máte tričko s Apo jako správnej hardcore fanoušek. Sounds like a bloody good evening to me.


Musa: Signatura

11. června 2017 v 11:53 | caty. |  exploring.
Jestli zbožňuju nějakýho umělce, tak je to právě Musa. Na jeho novou výstavu jsem se strašně těšila a nezklamal ani trochu. A kdyby někdy začal náhodou znovu tetovat, tak budu první v řadě! Mít jeho tetování je můj sen.


such madness searching for forever in something temporary.

9. června 2017 v 19:06 | caty. |  thoughts & shouts.
Všecko se sype jako domeček z karet.
Zadaná už nejsem.
Práci taky už nemám.

Po dnešku jsem tak moc zklamaná a smutná aneb ....první zlomený srdce.. Jiný to asi bejt nemůže. Nikdo mě nevaroval, jak moc to bolí. Nejhorší věc na světě? Když si myslíte, že vám někdo říká všecko, jenom proto,že vy to tak děláte. Žádný falešný naděje se už konat nebudou. Až na to, že falešný svýho času nebyly.
Takový to, když máte někoho radši než on vás a on vám to jaksi neřekne a nechá vás dlouhou dobu věřit, že je to oboustranný. A když to konečně řekne, je už pozdě. Protože vy jste v tom až po uši. A najednou prázdnota. Neskutečná,obří, nikde nekončící prázdnota.
Cítil to vůbec někdy stejně? Nebo jsem byla od celýho začátku za idiota. Upřímně věřím tomu, že jo. Ale jeden očividně nikdy neví.
Jak mám asi tak vymazat z hlavy všechny ty zamilovaný plány, všechny krásný momenty a vzpomínky, ty sladký řeči? Všechny ty proskypovaný hodiny? JAK se léčí zlomený srdce?
Asi to bylo předem předurčený k záhubě. Jenom já jsem naivně věřila, že s náma to bude jiný. Že se to NĚJAK vymyslí. Dovolila jsem sama sobě poprvý se zamilovat a pustit někoho za ty kilometry hradeb chránící mojí duši, a na tu horu důvodů, proč by to nemuselo vyjít, jsem nekoukala. Tak šíleně moc jsem si přála, aby to vyšlo. Jenže ono to nevyšlo.

Věřte svý intuici. Radí vám správně.