Září 2017

what I like about autumn.

30. září 2017 v 17:21 | caty. |  thoughts & shouts.
pestrobarevné listí na stromech

George Karbus: Příběhy divokého oceánu

16. září 2017 v 12:09 | caty. |  exploring.
V příjemném prostředí Nikon photo galery se konala výstava po celém světě uznávaného fotografa George Karbuse. Jeho láska k přírodě a fotografii hraničí až s posedlostí s to se odráží na jeho snímcích, kde jsou zachyceny krásy světových oceánů a v nich žijících tvorů.
Výstava je zadarmo a rozhodně stojí za návštěvu :).


life update iii.

9. září 2017 v 12:49 | caty. |  snippets from my life.
Dnes je devátého, což znamená, že je čas na ohlédnutí za uplynulým měsícem!
Jak jsem minule psala, že si chci vlasy nechat zkrátit ještě víc, tak už je hotovo a mám mikádko :3. Jsem fakt spokojená, takže to bylo dobrý rozhodnutí. Momentálně pořád přemýšlím nad tetováním na prst.

V sprnu jsme se také setkali s tetou a jejím přítelem, kteří bydlí v Londýně a oslavili jsme tak nějak všechny nedávné svátky a narozeniny a pak jsme ještě slavili jednou a to s mamkou v kavárně.

Už druhý měsíc čekám na odpověď od Bena, což je fakt velice úsměvný, když si vzpomenu jak hrozně sliboval, že určitě zůstaneme v kontaktu, budem si volat a rozchodem se vlastně nic nemění apod. TAK URČITĚ #staynaive.

Rozhodla jsem se najít si nové penpals - v rámci mého cílku na toho pololetí poznat nové lidi (aneb jak se seznámit, když jste introvert roku), takže mám teď doma takovou dílničku,obsahující nejrůznější dárečky, které mám v plánu poslat viz. penpals series. Zatím jsem obdržela dopisy z Belgie, Singapuru a Německa a čekám na USA a opět Německo. Samozřejmě uvidíme, kdo odpadne a kdo zůstane.

Byla jsem poměrně kulturně aktivní a navštívila tři výstavy. Boba Dylana, Adolfa Borna a Karla Maye. Na plné čáře vyhrává Bov Dylan viz minulý článek, ale zajímavé byly samozřejmě všechny.

Poprvý v životě jsem se dotkla hada. To jsme takle jednou kráčely po Václaváku a týpek jestli si nechci podržet krajku a než jsem se nadála, už jsem jí měla obtočenou (naštěstí jen z půlky) kolem krku a rukou držela její tlamičku. Bát jsem se ani nestihla. Poznatky: nebyla vůbec slizká, ale spíš ty šupiny byly suché a byla pěkně těžká! Takže tuhle položku si z bucket listu mohu odškrnout :D.

No a největší novinka je, že jsem tentotýden nastoupila jako vrátná do jedné pražské školy. Sice jen na pár hodin denně, ale co. Konečně mám klid od úřadu práce. Mám dokonce i nárok na obědy, jídelnička se nachází vedle Karlova mostu a zatím mi jídlo vždy chutnalo, tak snad to bude pokračovat ve stejném duchu. Je to ale přeci jen divný, sedět ve škole a nebýt tam studentem.

Bob Dylan: On the road

2. září 2017 v 20:54 | caty. |  exploring.
To jsem takle ráno při každodenním čtení Metra .. v metru ( :D) narazila na upozornění, že už jen do konce srpna běží výstava Boba Dylana (aneb neznámá tvář známého umělce)- a protože tento zpěvák nám doma vždycky hrál, tak nějak bylo jasno, že to musím vidět.
A jsem strašně ráda, že jsem šla, protože i když cena byla trošku vyšší, kvalita jeho děl jí odpovídala. Bylo to velice povedené, jeho styl se mi dost zamlouval a načerpala jsem tam potřebnou inspiraci pro mé další výtvory. Byla bych ji všem doporučila, ale už skončila a přesouvá se do dalších zemí, tak třeba příště!